Dopis od Any
Dovol mi představit se. Jmenuji se Ana, nebo jak mě nazývají lékaři a jiní Anorexie. Moje celé jméno zní Anorexia Nervosa, ale říkejte mi Ana. Myslím že se můžeme stát partnery. V blízké době do tebe budu investovat nodně času a totéž očekávám od tebe!
V minulosti jsi slyšela své učitele a rodiče jak o tobě mluví. Jako o zralé a inteligentní osobě s tolika možnostmi. Kam se to podělo, mám se ptát? Nikdy nic z toho nebyla pravda! Nejsi dokonalá, dost se nesnažíš a navíc ztrácíš čas přemýšlením a mluvením s přáteli nebo jezením! Tyhle slabosti ti nebudou povoleny!
Tví přátelé ti nerozumí, nejsou k tobě upřímní. Kdysi, když se nejistota vkrádala do tvé mysli a ty jsi se zeptala, "Jsem.....tlustá?" a oni odpověděli "Ale ne, jistě že ne" Ty jsi ale věděla že lžou! Jen já ti říkám pravdu. Tvoji rodiče škoda mluvit! Víš že tě milují a starají se o tebe, ale to je jen pro to, že to jsou tvoji rodiče a že to je jejich povinost to dělat. Teď bych ti měla říct tajemství: Někde hluboko jsou tvoji rodiče zklamaný. Jejich dcera, ta s tolika možnostmi, je tlustá, líná dívka.
Ale já všechno změním
Očekávám od tebe hodně. Není ti povoleno jíst mnoho. Začneme pomalu: snižování příjmu tuku, čtení tabulek s nutričními hodnotami, zbavování se nezdravých a smažených jídel atd... Na chvíli bude cvičení snadné: nějaké to běhání, možná nějaké dřepy a cviky na břicho, nic vážného. Možná takhle shodíš pár kil z toho svého těla. Ale nebude dlouho trvat a nebude mi to stačit.
Budu od tebe očekávat, že si budeš počítat a zapisovat svůj dnní příjem kalorií a že začneš cvičit víc. Vnutím ti limit, musíš ho přijmout, protože mi nesmíš vzdorovat!!! Začínám se do tebe vkrádat. Jsem s tebou neustále. Jsem s tebou když ráno vstaneš a běžíš k váze. Ta čísla se stávájí jak přáteli, tak nepřáteli a ty si stále jen zoufale přeješ aby byly nižší než včera, než večer... Do zrcadla se na sebe díváš s hrůzou. Pícháš a strkáš do každého špeku a usmíváš se když přejedeš rukou přes kost. Jsem s tebou, když si plánuješ den: 400 kalorií, 2 hodiny cvičení. Já jsem ta, kdo takhle plánuje odteď jdou mé myšlenky spjaty s těmi tvými.
Sleduju tvé myšlenky po celý den. Ve škole, když ve své mysli bloudíš neznámem, dám ti něco o čem můžeš přemýšlet. Počítej si kalorie pro tento den. Je jich příliš mnoho. Zaplním tvoji mysl myšlenkami na jídlo, tvou váhu, kalorie a na věci na které je bezpečné myslet. Protože teď jsem už v tobě. Jsem ve tvé hlavě, ve tvém srdci a duši. Ta bolest z hladu, kterou předstíráš že necítíš, jsem já.
Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá kráva! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělm to tak, že talířek salátu ti přijde jako jídlo hodné krále. Rozházím jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček...jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničená... TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté krávě, kterou jsi bejvala? Donutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherné hubené, s bílími zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuju odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhublého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla by si opět začít jísta náš vztah by se zhroutil.
Občas se z tebe stane rebel. I když ne moc často. Rozpoznáš rebelské vlákno, které zůstalo ve tvém těle a které tě dovede do temné kuchyně. Dvířka od lednice se pomalu otevřou. Tvoje oči budou kmitat po jídlech, které jsem držela z tvého dosahu. Najednou zjistíš, že tvé ruce tápají po jídle. Nebude tě zajímat co bereš ale všechno to do sebe nacpeš, né kvůli chuti, ale kvůli pocitu že jdeš proti mě. Tvoje břicho se nafoukne a začne vypadat groteskně, ale ty stejně eště nepřestaneš. A celou tu dobu na tebe budu křičet ať toho necháš, ty tlustá krávo, ty opravdu nemáš žádnou sebekontrolu, budeš tlustá.
Až tomu bude konec, opět se obrátíš na mě a budeš žádat o radu, protože ty opravdu nechceš být tlustá. Překročila jsi základní pravidlo a jedla jsi a nyní mě chceš zpět. Poženu tě do koupelny, na kolena a přinutím tě hledět na dno záchodové mísy. Tvé prsty pošlu hluboko do tvého hrdla a s pořádnou dávkou bolesti tě zbavím přijatého jídla. Znovu a znovu to budeš opakovat dokud ze sebe nedostaneš jen vodu a krev. To budeš vědeť, že je to vše pryč. Když potom vztaneš, budeš se cítit slabá. Ale ihned se postav! Ty tlustá krávo, vybrala sis život bolesti!
Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých raních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo tě možná jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátial hlavou o zeď dokud by tě nebolela jako čert. Řezání je taky efektivní. Chci aby si viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom pochopíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti... snažíš se někoho přivolat, ale jakobys byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?! Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.
Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou. Umožňuju ti myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickými výpočty. Dám pryč i tvou snahu vyrovnat se svým vrstevníkům, snahu všechny potěšit. Protože teď jsem já tvůj jediný přítel, jsem ta jediná, kterou musíš potěšit.
Mám i svou slabozu stríánku, ale tu musíme někomu říct. Pokud se rozhodneš proti mě bojovat, dostat se k někomu a říct mu, jak tě nutím žít, všechno se zničí. Nikdo to nesmí zjistit, nikdo nemůže rozbít ten krunýř, kterým sem tě pokryla. Já jsem tě stvořila,tuhle hubenou, dokonalou dívku. Jsi moje, jenom moje. Beze mě nejsi nic. Tak se nesnaž se mi vzdorovat. Když o tobě jiní mluví, ignoruj je. Zapomeň na ně, zapomeň na všechno co se tě ode mě snaží oddělit. Jsem tvá kladná stránka a míním to tak nechat tak, jak to je.
Komentáře
Okomentovat